Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Perly
datum / id22.05.2012 / 409729Vytisknout |
autorEdvin1
kategorieMiniatury prozaické
témaKaždodenní
zobrazeno1825x
počet tipů17
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Díky, Rášku, za inspiraci!
Perly

Už se stmívalo, když jsem vezl poslední kolečko hlíny ze zahrady do kontejneru před domem. Při tom jsem si povšiml na černém chodníku světlé skvrny. Nehodila se tam; jako bílý květ na hromadě hnoje. Vytlačil jsem kolečko po fošně do kontejneru, vyklopil a nechal je tam ležet. Pospíchal jsem k té skvrně. Už když jsem se k ní shýbal, cítil jsem celým tělem, že to bude něco neobvyklého; ze zabláceného chodníku jsem zvedl šňůru perel.

Rozhlédl jsem se po ulici. Nikdo nikde. Popošel jsem k pouliční lampě a nález zkoumal. Podle mne byly pravé. Rozbušilo se mi srdce. V kapse jsem si pohrával s kuličkami za dva, možná tři tisíce Eur.

Manželka šperky nenosí, ale co všecko by se za ty peníze dalo podniknout! Dva týdny na Mallorce, a ještě by něco zbylo. Nebo hned letenky k dceři do Kanady? Kruci, proč já se s tou hlínou dřu? Za tyhle korále mi ji vyvezou Poláci, co říkám, barák by mi ještě natřeli, kdo ví, možná i ty ústřeďáky, co léta volají po opravě, by se dočkaly! Nebo si konečně obnovit šatník? Opíral jsem se o kontejner a oddal se snění. Byl velice vlahý večer.

Z mého přemítání mne vyrušily dvě postavy. Starší žena a s ní mladá dívka. Na cestu bylo ještě vidět, ale obě měly v rukou baterky a svítily si pod nohy. Prohledávaly každý centimetr, každou dlaždici.

Ta mladá ubrekávala, ta starší jí něco konejšivě šeptala. Proudy světla z jejich lampiček opsaly půlkruhy i pod mýma nohama. I když mi zklamání sevřelo hrdlo, nadýchl jsem se a řekl - vlastně ne já, ale cosi za mne rozhodlo samo a z mých úst vyšla věta:
"Hledáte něco?"
"Tady vnučka ztratila náhrdelník. Perly. Dostala je ode mne ke konfirmaci."
Stály tam a v jejich očích byla naděje, ale hodně malá. Sice evangeličky, ale v zázraky zřejmě moc nevěřily.

Ruka mi vyjela z kapsy a děvče na ni vykulilo oči. Kuličky proklouzávaly mezi mými prsty do její nastavené dlaně a ona každou z nich vítala zvlášť; co perla, to slzička. A já se s každou z nich loučil.

Ta babička za půl hodiny zazvonila u našich dveří. V rukou třímala dvě lahve vína. Když jsem je odmítal, snažil jsem se to udělat tak, abych ji neranil.

Syn mi dlouho nemohl prominout. Vyzná se ve vínech. Prý to bylo jedno z nejlepších, co na trhu jsou. Chateau Valtice Grandioso Gold - řekl mi plné jméno toho zlatého moku.

To bylo poprvé, co jsem litoval, že nepiju.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

26.05.2012 19:55:26Edvin1
Makrelko, Já bych ten konec rád vylepšil, to jo. A nejen závěr - i začátek a střed! Jenže mně už nic lepšího nenapadá.
Omlouvám se a děkuji za názor.
Ed :-)
26.05.2012 15:49:36Makrelka
Rozhodně upoutalo, psané pěkným stylem, zajímavá přirovnání. Konec ale zklamal, čtenáři je úplně jedno, jestli je příběh pravdivý nebo ne, chce to jiný konec, s nějakým zajímavým zvratem.
Na tip to ale určitě je
24.05.2012 15:14:42Edvin1
guy: zajímavé vyjádření rozpolceného svědomí.. :-)
Díky za návštěvu!
Ed
24.05.2012 14:40:02guy
fajn .. podobně jako malé stýskání jsem si zkoušel vybavovat pár obdobných pocitů z relativně dávna i nedávna ..
a v duchu jsem si sám se sebou zapolemizoval o relativnosti hodnot toho či onoho pro toho či onoho ..
*
24.05.2012 12:33:27Edvin1
Srozuění: Díky za pochvalu! :-)

Janina: Vítej zpět! :-) Toho dvojího snění - snění jsem si už taky všiml. Změním. Jinak díky za názor. Ale tak se to seběhlo a já se nebudu idealizovat.
P.S. Můj drahý "román" potřebuje pauzu - nějak se mi ten nápad přestává líbit. Takže máš na něj času dost.
24.05.2012 08:01:15Janina6
Milý příběh. Miniatury teď stíhám číst, ale pár kapitol tvého románu ještě musím dohnat zpětně :-) Snad odpustíš drobnou připomínku k opakování - "oddal se snění... z mého snění". To ještě není hlubší kritika!! Tu láhev bych já tedy přijala - jednu - a na místě otevřela a zapila to s babičkou i vnučkou :-) Ono někdy odmítnutí daru taky dost bolí.
23.05.2012 22:16:54srozumeni
To je krasny pribeh,krasne napsany...***
23.05.2012 14:59:19Edvin1
Eza: Díky, že jsi se ozvala. Ta závěrečná věta je nadsázka, ironie nebo tak něco. Není myšlena vážně.
Květoň, Re.: "i přijímat se musí umět." máš recht - ta paní to neuměla, hned mi musela platit! :-)))
Alegna: Díky!
Zdendo, "podle mne byly pravé". Nebyl jsem si tedy jist. A kde je tam nějaký venkovan? Že šíbuju kolečko? To může i maloměšťák.
Diana: Díky za pochvalu!
VH64: Tak já bych se radši lidem, jako jsem já, vyhýbal! ("I do not want to be a member of a club that would accept me as a member" - Groucho Marx) Kdo ví? Třeba se setkáme? V Klubu zhrzených literátů? LOL
Alešu, na miniatury a mikroformy jsi tady Ty expert!!! Tím spíš Tvá spokojenost těší.
avox: Ale né, kdyby to bylo pár kaček, tak je strčím do kapsy a ani nemrknu - taková ztráta nikoho nebolí. Ale tohle by blelo každého. A pak ty uplakaný oči toho děvčátka... To pak jinak nejde; i vrah by se nad ní ustrnul, že.

Lidi, omlouvám se, pokud jsem někomu nepoděkoval! je Vás tentokrát nějak moc!
Ed :-)
23.05.2012 08:13:32avox
je dobré zůstat dobrý, tak to má být */
22.05.2012 22:50:51aleš-novák
jako by se na chvilku zastavil čas...parádička, pane.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.